Jmenuji se Helena Habartová. Keramiku jsem poznala, když mi bylo dvacet. Je to nádherné řemeslo, které mě k sobě přitáhlo ve chvíli, kdy jsem hledala své místo na světě. V malých pražských dílnách jsem se naučila pracovat na hrnčířském kruhu. Měla jsem štěstí na výborné učitele, jimž vděčím za to, co dnes umím. Práce s mokrou hlínou ve mě probouzí fantazii a lásku k přírodě. I když je keramická hlína speciálně upravovaná pro modelování, točení i pálení – celý ten výrobní postup, kterým musí keramická nádoba projít, než-li se dostane do vašich rukou – je to stále kus země, přírodní materiál, kterému se učím rozumět a spolupracovat s ním. Je to nekonečný příběh vzájemného poznávání a zrání. Neustálé objevování nových možností, jak s tímto krásným a živým materiálem pracovat.